3 * PŘÍCHOD ZPÚSOBÚ BÍLÝCH


Dávno před tím, Dež jsem uslyšel o Kristovi nebo viděl bílého muže, jsem znal Boha. Věděl jsem, co je dobro. Viděl jsem a miloval to, co bylo opravdu krásné. Civilizace tě nic lepšího nenaučila!

VLIV BÍLÉHO NÁBOŽENSTVÍ

Přechod našeho přirozeného života k umělému živ otu civilizace pro nás znamenal velkou du- chovní a morální ztrátu.
Evropan, který přišel mezi nás, nám v pod- statě řekl: "Jste děti. Nejste schopni nic udělat ani vymyslet. My máme jediného Boha a právě On nám dal oprávnění učit a ovládat všechny lidi na Zemi. Jako důkaz máme Jeho Knihu, nadpřirozeného průvodce, v níž je každé slovo pravdivé a zavazující. My jsme vyvolení - nadřazená rasa. My máme nebe chráněné zlatými branami před všemi pohany a bezvěrci a peklo, v němž jejich duŠe trpí po věky věkŮ. My jsme vznešení, pravdomluvní, ušlechtilí, zbožní a mírumilovní; nenávidíme nesprave- dlnost a krutost; naším úkolem je vzdělávat, křtít a ochraňovat práva a majetek slabých a necivilizovaných."
Ti z nás, kdož naslouchali kázání misionářů, uvěřili, že jen bílý muž má pravého Boha a že to, co předtím Indiáni považovali za posvátné, bylo výtvorem ďábla. Takto byly podkopány samotné základy naší filozofie, aniž byly nahrazeny filozofií křesťanskou. Nikoliv proto, že by vlastní kvality křesťanské filozofie nebyly hodnotné, ale protože rozporuplný přístup jejích vyznavačů ji pro nás učinil nepřijatelnou a nepochopitelnou. Několik z nás přijalo v dobré víře Boha bílého muže. Věrozvěst v černé tunice byl jako Indián, nevyhledával pohodlí a protože sdílel osudy kmenů v divočině, členové kmene se mu naučili věřit a milovat ho.
Potom přišli další misionáři, kteří měli domy, v nichž spali, a obdělávané zahrady a kteří od- mítali spát v indiánském vigvamu nebo jíst maso divokých zvířat, drželi se většinou v ústraní a po těch, které obrátili na svou víru, vyžadovali nosit stejné šaty a chovat se podle stejných způsobů. I ti měli v určité době své stoupence.
Je obecnou pravdou, že Indián dychtivě vyhledával pušky a střelný prach, nože a whisky, pár částí oblečení a později koně, ale po jídle bílého muže, po jeho domech, knihách, po jeho vládě či náboženství sám nikdy netoužil. Dvěma největšími ncivilizátory" se nakonec přece jen stala whisky a střelný prach. V oka- mžiku, kdy jsme je přijali, jsme prodali své dědictví a nevědomky tak dali souhlas k vlastní zkáze.
Jak jsme se jednou odchýlili od široké demokracie a čistého idealismu doby našeho rozkvětu a upsali se ke vstupu do světové hry konkurence, naše kormidlo se zlomilo, ztratili jsme svůj kompas, a vír a bouře materialismu a obdiv k vítězství námi zmítaly sem a tam jako listy ve větru.

POKRYTECTVÍ KŘESŤANŮ MEZI NÁMI

Primitivní křesťanství v sobě mělo bezpochyby mnohé, co na Indiány zapůsobilo, a Ježíšovy tvrdé výroky proti bohatým a o bohatých nám byly zcela srozumitelné. Ale náboženství, které jsme slyšeli kázat nebo viděli praktikovat církevními kongregacemi, svým předváděním a naparováním se, svým aktivním obracením na víru a otevřeným pohrdáním jinými náboženstvími nás dlouho mimořádně odpuzovalo.
Vzpomínám si, jak misionář skupinu našich lidí poučoval o pravdě svého svatého náboženství.
Řekl jim o stvoření světa za šest dní a o tom, jak zhřešili naši první rodiče snědením jablka. Moji lidé byli zdvořilí a pozorně poslouchali; když misionáři děkovali, jeden z mužů mu při té příležitosti vyprávěl velmi starý příběh o pů- vodu kukuřice. Ale misionář nahlas vyjádřil své znechucení a nesouhlas a rozhořčeně řekl: "To, co jsem vám vykládal, jsou posvátné pravdy, ale to, co vyprávíte vy, jsou jen bajky a lži!"
"Bratře," rozpačitě odpověděl uražený Indián, "zdá se, že nemáš velké povědomí o pravi- dlech zdvořilosti. Viděl jsi, že my tato pravidla
dodržujeme a že jsme věřili tvým příběhům.
Proč tedy ty odmítáš věřit těm našim?"
Kdo může zavrhovat naši víru? Snad ne horlivý katolík nebo dokonce protestantský misionář, který vykládá biblické zázraky jako doslovná fakta!
Logicky myslící člověk popírá buď všechny zázraky, anebo připouští, že indiánské mýty a hrdinské příběhy nejsou o nic méně věrohodné než mýty starých Hebrejců. Je to zvláštní, ale pravdou je, že jsme v koutku duše pohrdali těmi dobrými muži, kteří nás přišli obrátit na víru a poučovat! Profesionalita kázání, placený exhortátor, zá- možná církev, to bylo pro naši duši neduchovní a nepovznášející, ale jen do doby než byl náš duch zlomen a naše morální a fyzická soudržnost podkopána obchodem, porobou a silným nápojem, který křesťanští misionáři dostávali, aby nás přilákali.
Obracení na víru a pokrytectví nebyly jedinými prvky nepřátelského náboženství, které nás urážely. Za šokující a skoro neuvěřitelné jsme považovali to, že mezi rasou, která se pokládala za vyvolenou, byli mnozí, kteří ani nepředstírali, že svou víru vyznávají. Nejenže ji nevyznávali, ale byli tak nízcí, že svého Boha uráželi neuctivou a svatokrádežnou mluvou!
V našem jazyce se jméno Boha nevyslovovalo nahlas ani s nejvyšší úctou, natož lehkovážně nebo neuctivě.
A víc než to, dokonce i u bílých, kteří HLÁSALI svou víru, jsme shledali, že se s ní neslučovalo je- jich chování. Mluvili o věcech duchovních a vy- hledávali jen materiální. Kupovali a prodávali všechno možné: čas, práci, osobní nezávislost, lásku ženy a dokonce duchovní služby vlastní svaté víry'.
Vyšší a duchovní život, i když teoreticky na prvním místě, byl zjevně druhořadý, ne-li v praxi úplně zanedbávaný.

PRAVÝ DUCH JEŽÍŠE

Chtíč po penězích, moci a podrobování neproklouzl mezi rukama naŠeho morálního odsouzení, stejně jako jsme neztratili ze zřetele rozpor mezi tímto viditelným rysem vládnoucí rasy a duchem trpělivého a pokorného Ježíše.
Vzpomínám si na slova jednoho starého, bitvami zjizveného bojovníka. Bylo to v době, kdy jsem se setkával se skupinami mladých mužů - Siouxů, Čejenů, Kríů, Odžibwejů a dalších - v loveckých srubech nebo v malých kaplích, kde jsem se jim v jednoduchém jazyce pokoušel nastínit život a povahu muže jménem Ježíš.
Starý bojovník se postavil a řekl: "My jsme se přece tím zákonem, o kterém mluvíš, řídili nesčetné roky! Nevlastnili lsme nic, protože vše je od Stvořitele. Jídlo bylo všech, půda byla všech, stejně jako sluneční svit a déšť. Kdo to všechno změnil? Bílý muž. A ještě říká, že věří v Boha! A přitom se nezdá, že by zdědil některý z rysů svého Otce nebo že by následoval příkladu svého bratra krista."
Další ze starších mužů, když byl požádán o vyjádření svého mínění, nejdříve dlouho mlčel a nakonec řekl: "Došel jsem k názoru, že Ježíš byl Indián. Protestoval proti hromadění věcí a přílišnému majetku. Byl nakloněný míru. Byl stejně nepraktický jako každý Indián a za svou láskyplnou práci neočekával žádnou odměnu. To nejsou principy, na kterých vybudoval svou civilizaci bílý muž. Je divné, že nedospěl k těmto prostým principŮm, které byly tak běžně dodr- žovány naším lidem."

KŘESŤANSKÁ CIVILIZACE

Časem jsme poznali, že bílé opilce a po- budy, se kterými jsme tak často přicházeli do styku, zavrhovalo i náboženství bílého muže a že tedy nezpochybňují jeho věrohodnost. Nebylo ale jednoduché přehlížet a omlouvat zlé úmysly tohoto národa. Když vážení vyslanci Otce ve Washingtonu, z nichž někteří byli hlasatelé evangelia nebo dokonce biskupové, přišli k indiánským národŮm a s modlitbou, s odvoláváním se na svého Boha i na čest svého národa s námi slavnostně uzavřeli smlouvu a když takto uzavřené smlouvy byly vzápětí nestoudně porušeny, je možné se divit, že takový čin vzbudil nejen zlost, ale i opovržení?
Historikové bílé rasy připouštějí, že Indiáni svou přísahu nikdy neporušili jako první. Přiznám se, že jsem hodně přemýšlel o tom, proč křesťanství není praktikováno právě těmi lidmi, kteří se nejvíce dovolávají jeho nádherné představy příkladného života. Vypadá to, že jsou dychtiví předat své náboženství všem ostatním rasám, ale pro sebe samé si z něho nechávají jen málo. Ještě jsem neviděl pokorný přístup k dědictví země ani že by se mírumilovným lidem dostávalo hluboké úcty.
Po pětatřicetileté zkušenosti osobně věřím, že něco jako nkřesťanská civilizace" neexistuje.
Domnívám se, že křesťanství a moderní civili- zace si odporují a jsou spolu neslučitelné a že duch křesťanství a duch našeho pradávného náboženství jsou svou podstatou stejné.
PLÁč ZA ZTRACENOU VIZI

Dávno před tím, než jsem uslyšel o Kristovi nebo viděl bílého muže, jsem znal podstatu morálky.
S pomocí samotné Přírody mne moje babička naučila prostým, ale velmi dŮležitým věcem. Znal jsem Boha. Věděl jsem, co je dobro.
Spatřil jsem a miloval to, co bylo opravdu krásné. Civilizace mě nic lepšího nenaučila! Jako dítě jsem věděl, jak obdarovávat, pak jsem se stal civilizovaným a tuto ctnost jsem zapomněl. Žil jsem přirozený život a nyní je mŮj život předstíraný. Každý hezký kamínek měl pro mne svou cenu, každý rostoucí strom byl předmětem uctívání. Nyní s bílým mužem uctíváme namalovanou krajinu, jejíž cena se počítá v dolarech!
Tak se přetváří Indián, jako skály v přírodě, když jsou drceny na prach a přetvořeny do nepřirozených bloků, aby mohly být vestavěny do zdí moderní společnosti.

DAR MÉHO LIDU

Jsem Indián a i když jsem se od civilizace mnoho naučil, nikdy jsem neztratil svůj indiánský smysl pro právo a spravedlnost.
Zjednoduším-li civilizaci na ty nejzákladnější vztahy, stane se z ní životní systém založený na obchodu. Každý člověk prosazuje svou sílu, výsledky své práce, své sociální, politické a náboženské postoje proti svému bližnímu. Co tím chce získat? Chce získat kontrolu nad svými spolupracovníky a těžit z jejich práce.
Není snad cosi věčného v našem indiánském pojetí demokracie, v němž Země, naše matka, byla volně pro všechny a nikdo netoužil ovládnout ani zotročit svého souseda? V němž nám dary Země nesloužily proti vlastním bratrům a sestrám, ale k radosti a prospěchu všech, tedy nás i těch, se kterými nám bylo ctí se o ně dělit.
Je jasné, že přínos našeho národa světu, v materiálním světě měřitelný. Náš největší není úspěch byl duchovní a filozofický. Tiše, pouze příkladem, s bezeslovnou trpělivostí jsme hou- ževnatě zachovávali svou původní vizi osobní věrnosti povinnostem a oddanosti k pravdě. Nepoukazovali jsme na svou věrnost ani si nevytv ářeli ze cti kapitál.
Jen jsme znovu a znovu svou vytrvalostí tváří v tvář útrapám a smrti dokazovali naši hodnotu jako občané této země. Předsudky a rasová nespravedlnost nám nebyly omluvou k porušení daného slova. Prostota a poctivost nás stály mnoho. Stály nás naši půdu, naši svobodu a dokonce i vyhynutí vlastní rasy jako samostatného a jedinečného národa.
Ale žijeme a budeme žít, stejně jako ideál, nikoliv pouze v odlesku naší minulosti, poezie našich legend a umění, nikoliv pouze v krvi smíšené s vaší a v naší oddanosti ideálům amerického občanství, ale v živém srdci národa.

Další stránka...