3 * PŘÍCHOD ZPÚSOBÚ BÍLÝCH
Dávno před tím, Dež jsem uslyšel o Kristovi
nebo viděl bílého muže, jsem znal Boha. Věděl
jsem, co je dobro. Viděl jsem a miloval to, co
bylo opravdu krásné. Civilizace tě nic lepšího
nenaučila!
VLIV BÍLÉHO NÁBOŽENSTVÍ
Přechod našeho přirozeného života k umělému
živ otu civilizace pro nás znamenal velkou du-
chovní a morální ztrátu.
Evropan, který přišel mezi nás, nám v pod-
statě řekl: "Jste děti. Nejste schopni nic udělat
ani vymyslet. My máme jediného Boha a právě
On nám dal oprávnění učit a ovládat všechny
lidi na Zemi. Jako důkaz máme Jeho Knihu,
nadpřirozeného průvodce, v níž je každé slovo
pravdivé a zavazující. My jsme vyvolení -
nadřazená rasa. My máme nebe chráněné zlatými
branami před všemi pohany a bezvěrci
a peklo, v němž jejich duŠe trpí po věky věkŮ.
My jsme vznešení, pravdomluvní, ušlechtilí,
zbožní a mírumilovní; nenávidíme nesprave-
dlnost a krutost; naším úkolem je vzdělávat,
křtít a ochraňovat práva a majetek slabých
a necivilizovaných."
Ti z nás, kdož naslouchali kázání misionářů,
uvěřili, že jen bílý muž má pravého Boha a že to,
co předtím Indiáni považovali za posvátné, bylo
výtvorem ďábla. Takto byly podkopány samotné
základy naší filozofie, aniž byly nahrazeny filozofií
křesťanskou. Nikoliv proto, že by vlastní
kvality křesťanské filozofie nebyly hodnotné, ale
protože rozporuplný přístup jejích vyznavačů ji
pro nás učinil nepřijatelnou a nepochopitelnou.
Několik z nás přijalo v dobré víře Boha
bílého muže. Věrozvěst v černé tunice byl jako
Indián, nevyhledával pohodlí a protože sdílel
osudy kmenů v divočině, členové kmene se mu
naučili věřit a milovat ho.
Potom přišli další misionáři, kteří měli domy,
v nichž spali, a obdělávané zahrady a kteří od-
mítali spát v indiánském vigvamu nebo jíst maso
divokých zvířat, drželi se většinou v ústraní a po
těch, které obrátili na svou víru, vyžadovali nosit
stejné šaty a chovat se podle stejných způsobů.
I ti měli v určité době své stoupence.
Je obecnou pravdou, že Indián dychtivě
vyhledával pušky a střelný prach, nože a whisky,
pár částí oblečení a později koně, ale po jídle
bílého muže, po jeho domech, knihách, po jeho
vládě či náboženství sám nikdy netoužil.
Dvěma největšími ncivilizátory" se nakonec
přece jen stala whisky a střelný prach. V oka-
mžiku, kdy jsme je přijali, jsme prodali své
dědictví a nevědomky tak dali souhlas k vlastní
zkáze.
Jak jsme se jednou odchýlili od široké demokracie
a čistého idealismu doby našeho rozkvětu
a upsali se ke vstupu do světové hry konkurence,
naše kormidlo se zlomilo, ztratili jsme svůj kompas,
a vír a bouře materialismu a obdiv k vítězství
námi zmítaly sem a tam jako listy ve větru.
POKRYTECTVÍ KŘESŤANŮ MEZI NÁMI
Primitivní křesťanství v sobě mělo bezpochyby
mnohé, co na Indiány zapůsobilo, a Ježíšovy
tvrdé výroky proti bohatým a o bohatých
nám byly zcela srozumitelné. Ale náboženství,
které jsme slyšeli kázat nebo viděli praktikovat
církevními kongregacemi, svým předváděním
a naparováním se, svým aktivním
obracením na víru a otevřeným pohrdáním
jinými náboženstvími nás dlouho mimořádně
odpuzovalo.
Vzpomínám si, jak misionář skupinu našich
lidí poučoval o pravdě svého svatého náboženství.
Řekl jim o stvoření světa za šest dní a o tom,
jak zhřešili naši první rodiče snědením jablka.
Moji lidé byli zdvořilí a pozorně poslouchali;
když misionáři děkovali, jeden z mužů mu při
té příležitosti vyprávěl velmi starý příběh o pů-
vodu kukuřice. Ale misionář nahlas vyjádřil své
znechucení a nesouhlas a rozhořčeně řekl: "To,
co jsem vám vykládal, jsou posvátné pravdy, ale
to, co vyprávíte vy, jsou jen bajky a lži!"
"Bratře," rozpačitě odpověděl uražený Indián,
"zdá se, že nemáš velké povědomí o pravi-
dlech zdvořilosti. Viděl jsi, že my tato pravidla
dodržujeme a že jsme věřili tvým příběhům.
Proč tedy ty odmítáš věřit těm našim?"
Kdo může zavrhovat naši víru? Snad ne
horlivý katolík nebo dokonce protestantský misionář,
který vykládá biblické zázraky jako doslovná fakta!
Logicky myslící člověk popírá buď
všechny zázraky, anebo připouští, že indiánské
mýty a hrdinské příběhy nejsou o nic méně
věrohodné než mýty starých Hebrejců.
Je to zvláštní, ale pravdou je, že jsme
v koutku duše pohrdali těmi dobrými muži,
kteří nás přišli obrátit na víru a poučovat!
Profesionalita kázání, placený exhortátor, zá-
možná církev, to bylo pro naši duši neduchovní
a nepovznášející, ale jen do doby než byl náš
duch zlomen a naše morální a fyzická soudržnost
podkopána obchodem, porobou a silným
nápojem, který křesťanští misionáři dostávali,
aby nás přilákali.
Obracení na víru a pokrytectví nebyly jedinými
prvky nepřátelského náboženství, které
nás urážely. Za šokující a skoro neuvěřitelné
jsme považovali to, že mezi rasou, která se
pokládala za vyvolenou, byli mnozí, kteří ani
nepředstírali, že svou víru vyznávají. Nejenže
ji nevyznávali, ale byli tak nízcí, že svého Boha
uráželi neuctivou a svatokrádežnou mluvou!
V našem jazyce se jméno Boha nevyslovovalo
nahlas ani s nejvyšší úctou, natož lehkovážně
nebo neuctivě.
A víc než to, dokonce i u bílých, kteří HLÁSALI
svou víru, jsme shledali, že se s ní neslučovalo je-
jich chování. Mluvili o věcech duchovních a vy-
hledávali jen materiální. Kupovali a prodávali
všechno možné: čas, práci, osobní nezávislost,
lásku ženy a dokonce duchovní služby vlastní
svaté víry'.
Vyšší a duchovní život, i když teoreticky
na prvním místě, byl zjevně druhořadý, ne-li
v praxi úplně zanedbávaný.
PRAVÝ DUCH JEŽÍŠE
Chtíč po penězích, moci a podrobování neproklouzl
mezi rukama naŠeho morálního odsouzení,
stejně jako jsme neztratili ze zřetele
rozpor mezi tímto viditelným rysem vládnoucí
rasy a duchem trpělivého a pokorného Ježíše.
Vzpomínám si na slova jednoho starého,
bitvami zjizveného bojovníka. Bylo to v době,
kdy jsem se setkával se skupinami mladých
mužů - Siouxů, Čejenů, Kríů, Odžibwejů a dalších
- v loveckých srubech nebo v malých
kaplích, kde jsem se jim v jednoduchém jazyce
pokoušel nastínit život a povahu muže jménem
Ježíš.
Starý bojovník se postavil a řekl: "My jsme
se přece tím zákonem, o kterém mluvíš, řídili
nesčetné roky! Nevlastnili lsme nic, protože vše
je od Stvořitele. Jídlo bylo všech, půda byla
všech, stejně jako sluneční svit a déšť. Kdo
to všechno změnil? Bílý muž. A ještě říká, že
věří v Boha! A přitom se nezdá, že by zdědil
některý z rysů svého Otce nebo že by následoval
příkladu svého bratra krista."
Další ze starších mužů, když byl požádán
o vyjádření svého mínění, nejdříve dlouho mlčel
a nakonec řekl: "Došel jsem k názoru, že Ježíš
byl Indián. Protestoval proti hromadění věcí
a přílišnému majetku. Byl nakloněný míru. Byl
stejně nepraktický jako každý Indián a za svou
láskyplnou práci neočekával žádnou odměnu.
To nejsou principy, na kterých vybudoval svou
civilizaci bílý muž. Je divné, že nedospěl k těmto
prostým principŮm, které byly tak běžně dodr-
žovány naším lidem."
KŘESŤANSKÁ CIVILIZACE
Časem jsme poznali, že bílé opilce a po-
budy, se kterými jsme tak často přicházeli do
styku, zavrhovalo i náboženství bílého muže
a že tedy nezpochybňují jeho věrohodnost.
Nebylo ale jednoduché přehlížet a omlouvat
zlé úmysly tohoto národa. Když vážení vyslanci
Otce ve Washingtonu, z nichž někteří
byli hlasatelé evangelia nebo dokonce biskupové,
přišli k indiánským národŮm a s modlitbou,
s odvoláváním se na svého Boha i na
čest svého národa s námi slavnostně uzavřeli
smlouvu a když takto uzavřené smlouvy byly
vzápětí nestoudně porušeny, je možné se divit,
že takový čin vzbudil nejen zlost, ale
i opovržení?
Historikové bílé rasy připouštějí, že Indiáni
svou přísahu nikdy neporušili jako první.
Přiznám se, že jsem hodně přemýšlel o tom,
proč křesťanství není praktikováno právě těmi
lidmi, kteří se nejvíce dovolávají jeho nádherné
představy příkladného života. Vypadá
to, že jsou dychtiví předat své náboženství
všem ostatním rasám, ale pro sebe samé si
z něho nechávají jen málo. Ještě jsem neviděl
pokorný přístup k dědictví země ani
že by se mírumilovným lidem dostávalo hluboké úcty.
Po pětatřicetileté zkušenosti osobně věřím,
že něco jako nkřesťanská civilizace" neexistuje.
Domnívám se, že křesťanství a moderní civili-
zace si odporují a jsou spolu neslučitelné a že
duch křesťanství a duch našeho pradávného
náboženství jsou svou podstatou stejné.
PLÁč ZA ZTRACENOU VIZI
Dávno před tím, než jsem uslyšel o Kristovi
nebo viděl bílého muže, jsem znal podstatu
morálky.
S pomocí samotné Přírody mne moje babička
naučila prostým, ale velmi dŮležitým věcem.
Znal jsem Boha. Věděl jsem, co je dobro.
Spatřil jsem a miloval to, co bylo opravdu
krásné. Civilizace mě nic lepšího nenaučila!
Jako dítě jsem věděl, jak obdarovávat, pak
jsem se stal civilizovaným a tuto ctnost jsem
zapomněl. Žil jsem přirozený život a nyní je
mŮj život předstíraný. Každý hezký kamínek
měl pro mne svou cenu, každý rostoucí strom
byl předmětem uctívání. Nyní s bílým mužem
uctíváme namalovanou krajinu, jejíž cena se
počítá v dolarech!
Tak se přetváří Indián, jako skály v přírodě,
když jsou drceny na prach a přetvořeny do
nepřirozených bloků, aby mohly být vestavěny
do zdí moderní společnosti.
DAR MÉHO LIDU
Jsem Indián a i když jsem se od civilizace mnoho
naučil, nikdy jsem neztratil svůj indiánský smysl
pro právo a spravedlnost.
Zjednoduším-li civilizaci na ty nejzákladnější vztahy,
stane se z ní životní systém založený
na obchodu. Každý člověk prosazuje svou
sílu, výsledky své práce, své sociální, politické
a náboženské postoje proti svému bližnímu. Co
tím chce získat? Chce získat kontrolu nad svými
spolupracovníky a těžit z jejich práce.
Není snad cosi věčného v našem indiánském
pojetí demokracie, v němž Země, naše matka,
byla volně pro všechny a nikdo netoužil ovládnout
ani zotročit svého souseda? V němž nám
dary Země nesloužily proti vlastním bratrům
a sestrám, ale k radosti a prospěchu všech, tedy
nás i těch, se kterými nám bylo ctí se o ně dělit.
Je jasné, že přínos našeho národa světu,
v materiálním světě měřitelný. Náš největší
není úspěch byl duchovní a filozofický. Tiše, pouze
příkladem, s bezeslovnou trpělivostí jsme hou-
ževnatě zachovávali svou původní vizi osobní
věrnosti povinnostem a oddanosti k pravdě.
Nepoukazovali jsme na svou věrnost ani si
nevytv ářeli ze cti kapitál.
Jen jsme znovu a znovu svou vytrvalostí
tváří v tvář útrapám a smrti dokazovali naši
hodnotu jako občané této země. Předsudky
a rasová nespravedlnost nám nebyly omluvou
k porušení daného slova. Prostota a poctivost
nás stály mnoho. Stály nás naši půdu, naši
svobodu a dokonce i vyhynutí vlastní rasy jako
samostatného a jedinečného národa.
Ale žijeme a budeme žít, stejně jako ideál,
nikoliv pouze v odlesku naší minulosti, poezie
našich legend a umění, nikoliv pouze v krvi
smíšené s vaší a v naší oddanosti ideálům
amerického občanství, ale v živém srdci národa.
Další stránka...